Zvýšení ochrany zaměstnanců v souvislosti s působením psychosociálních rizik

Kvalitní řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) je nezbytné v průběhu celé délky pracovního života, včetně prevence rizik na jedné straně a uzpůsobení pracoviště měnící se funkční kapacitě zaměstnanců na straně druhé. Psychosociální rizika na pracovišti vyplývají z charakteru a organizace práce, mezilidských vztahů na pracovišti a z vyvážení pracovního a rodinného života. Jsou-li tato rizika vnímána zaměstnanci jako zatěžující či překračující jejich možnosti, mohou být zdrojem pracovního stresu. Pro účinné řízení BOZP jsou zásadní objektivní informace jak o úrovni psychosociálních rizik na daném pracovišti, tak i informace o procesu stárnutí a jeho dopadech na pracovní život. Tyto informace musí být přístupné jak zaměstnancům, tak zaměstnavatelům, resp. odborně způsobilým osobám v prevenci rizik. Poskytovatelé pracovnělékařských služeb by měli mít možnosti se v této oblasti dále vzdělávat. Přístup k zaměstnancům by měl být komplexní.

Celý odborný článek

Úvod

Stres, jako jeden z důsledků působení psychosociálních rizik, má na zaměstnance velký vliv, nicméně je často špatně chápán či stigmatizován, podobně jako mnoho jiných otázek v oblasti duševního zdraví. Mimo jiné je stres jeden z prekurzorů vzniku duševních onemocnění. Ty sice nepatří do skupiny nejčastějších diagnóz, ale jsou velmi významné dlouhou dobou trvání každé pracovní neschopnosti. Stresu, ať již psychologickému či emočnímu, mohou být vystaveni zaměstnanci jakéhokoliv věku; některé faktory, které tento stres působí, mohou být ovšem specifické zejména pro starší pracovní populaci. Mezi tyto faktory patří například pocit ohrožení mladšími zaměstnanci či nadřízenými, nutnost vyrovnávat se s negativními postoji vůči starším pracovníkům a obavy o dostatečné důchodové finanční zabezpečení.

Co jsou to stresory?

Za projev pracovního stresu se považuje určitá odezva organizmu, jejíž vznik je dán působením specifických okolností, podmínek a faktorů pracovní činností v rámci pracovního systému. Jsou označovány jako stresory či mikrostresory s ohledem na intenzitu působení. Obvykle se dělí do tří skupin:

1. Stresory související s charakteristickými rysy vykonávaných úkolů či činností:

• Monotónní, jednotvárné a stále se opakující pohybové či jiné úkony a operace, snadno nacvičitelné, při nichž je využívána jen část výkonové kapacity člověka, což je typické např. pro jednoduché montážní práce, pro práce pásové a proudové, pro nenáročné administrativní úkony apod. S tím obvykle souvisejí další stresory, jako je časový tlak, vnucené pracovní tempo, směnový provoz a noční práce.
• Dále jsou to stresory, kdy dochází naopak k jistému přetížení výkonové kapacity, jako je např. velká proměnlivost úkolů, informační přetížení, velká hmotná či morální odpovědnost za bezpečnost jiných osob a další zátěže neuropsychického charakteru.

2. Stresory vznikající působením faktorů a podmínek, za nichž jsou úkoly a činností vykonávány:

• Fyzikální, chemické a biologické – rizikové stroje, technická zařízení, hluk, vibrace, záření, nevhodné mikroklimatické podmínky (práce v chladu, v horkém prostředí), chemické látky (přímý styk, v ovzduší), rizika infekcí, přenosu nemocí, práce v podzemí, ve výškách, na izolovaných pracovištich, práce s počítačem apod.

3. Stresory sociální:

• Špatné sociální klima v pracovním kolektivu, jehož příčinou může být častý výskyt osobních konfliktů, nevyjasněné kompetence jednotlivých členů, nerovnoměrné rozložení pracovních úkolů, nevhodný styl řízení, šikana, sexuální obtěžování, nedostatečná či nespolehlivá komunikace, nebo naopak intenzivní sociální aktivity, chybějící opora mezi členy kolektivu a mezi pracovní skupinou a managementem, jednání s osobami sociálně nepřizpůsobivými, riziko napadení, obavy ze ztráty zaměstnání apod.

Jak omezit důsledky pracovního stresu v organizaci?

Na pracovištích, kde není psychosociálním rizikům věnována dostatečná pozornost, dochází ke zhoršení pracovního výkonu, poklesu pozornosti, poklesu schopnosti vyrovnat se zvýšené pracovní zátěži, zvýšení absentismu či zvýšení fluktuace zaměstnanců. Často dochází i k nárůstu některých typů onemocnění (např. muskuloskeletální choroby, bolesti hlavy, poruchy spánku, duševní poruchy). Psychosociální rizika tak ovlivňují nejen úrazovost, ale mají i vliv na ekonomiku a konkurenceschopnost zaměstnavatelů. Je proto nezbytné danou oblast respektovat jako plnohodnotný soubor nebezpečí, která mají vliv jak na zaměstnance, tak na zaměstnavatele. Tato nebezpečí lze řídit vhodnou organizací a plánováním práce, zefektivňováním pracovních procesů, spravedlivým zacházením a oceňováním zaměstnanců či zájmem zaměstnavatele o potřeby zaměstnanců nejen na pracovišti, ale i mimo něj.

Předcházení případným problémům může napomoci screening zaměstnanců profesionálními psychologickými diagnostickými metodami. Ty mohou být využívány již při zařazování do pracovní pozice či u stávajících zaměstnanců. Firmy mohou realizovat odborná školení na téma prevence šikany, bossingu či diskriminace (další z možných stresorů). Velmi důležité je proškolení zejména střední úrovně managementu. Přímý nadřízený by měl umět rozpoznat nepřijatelné chování svých podřízených či jeho dopady. Někteří zaměstnavatelé k této problematice přistupují i za využití externích odborných psychologických pracovišť, kde k externím odborníkům mohou mít zaměstnanci větší důvěru než k internímu psychologovi.