Tepelný stres: význam a prevence

Míra ohrožení zdraví způsobená lidskými chybami a nehodami v průmyslovém prostředí roste souběžně se zvýšenou pracovní zátěží a v prostředích nad 24 °C nebo pokud mají pracovníci tělesnou teplotu vyšší než 38 °C. Vlny veder jsou v Evropě po epidemii covid-19 nejhorší přírodní katastrofou s ohledem na lidské zdraví a se změnou klimatu se očekává další zhoršení. Extrémní teploty mají dopad nejen na fyzické zdraví, ale z velké části ovlivňují i psychiku člověka.

Celý policy brief

Úvod

Vysoké teploty mohou způsobovat zdravotní potíže, v krajním případě i úmrtí pracovníků, ale současně také způsobují ztráty pracovního výkonu. Navíc někteří pracovníci jsou zranitelnější: jedná se především o starší nebo chronicky nemocné pracovníky, kteří mají nižší fyziologickou odolnost vůči vysokým hodnotám tepla. Tito pracovníci představují v důsledku přirozeného stárnutí populace stále rostoucí podíl pracovní síly.

Tepelný stres v lidském těle vzniká ve chvíli, kdy součet metabolického tepla (tj. tepla vyprodukovaného vlastním lidským tělem při vykonávání práce) a tepla z okolního prostředí (sdíleného formou konvekce, kondukce či radiace) překročí individuální schopnost těla v danou chvíli toto teplo snášet a termoregulačními procesy udržovat optimální teplotu tělesného jádra.

Dopad tepelného stresu na zdraví

Při expozici tepelnému stresu vznikají následně tři stupně hypertermie (přehřátí) doprovázené od určité chvíle úpalem a mdlobou z tepla a posléze potenciálně následované smrtí z přehřátí. Přitěžující okolností může být počáteční zhoršený zdravotní stav (fyzický i psychický) nebo fyzická i psychická kondice jedince, které ovlivňují individuální toleranci tepla. Rizikem je i rychlejší nástup a rozvoj závažnějších akutních nebo chronických onemocnění.

Mezi individuální predispoziční faktory pro nemoci související s tepelným stresem lze zahrnout věk, pohlaví, tělesný tuk, úroveň kondice, dehydrataci, užitá léčiva a další látky, které mohou narušit termoregulační funkce těla. Indikátory signalizující negativní vliv tepelného stresu na pracovníka jsou zejména teplota těla, srdeční tep nebo pocení a dehydratace pracovníka.

Hodnocení tepelného stresu

Pro hodnocení tepelného stresu lze využít výstrah Českého hydrometeorologického ústavu, který vydává varování před nebezpečím vysokých teplot ve třech úrovních. Tepelný stres pracovníků je také možné hodnotit pomocí vybraných indexů, které jsou celosvětově aplikovány pro hodnocení pracovního prostředí a zahrnují Teplotní index (Heat Index) a WBGT index (The Wet Bulb Globe Temperature).

Teplotní index vyjadřuje pocitovou teplotu stanovenou pomocí měření teploty vzduchu a relativní vlhkosti. V projektu byl klasifikován do čtyř úrovní nebezpečí. Komplexnější formou hodnocení tepelného stresu je WGBT index, který zahrnuje teplotu vzduchu, relativní vlhkost, tepelné záření a proudění vzduchu. Tento index je využíván pro hodnocení vnitřního i venkovního prostředí.

Vybraná opatření pro řízení tepelného stresu

1. Úprava pracovních postupů, technologie nebo délky expozice pracovníka zdrojům tepla.
2. Změna nebo úprava pracovního prostředí pracovníka (např. střídání pracovišť, klimatizace, zastínění apod.).
3. Zvyšování tepelné odolnosti pracovníků například aklimatizací na teplo a fyzickou kondicí.
4. Školení pracovníků v bezpečnostních a zdra-votních postupech pro práci v horkém prostředí.
5. Lékařské prohlídky pracovníků.
6. Změna osobních ochranných pracovních prostředků.

Jako preventivní opatření vůči tepelnému stresu zaměstnanců je potřeba brát v úvahu také školení a přípravu zaměstnanců, které by měly zahrnovat:

• nebezpečí tepelného stresu,
• predispoziční faktory,
• příznaky onemocnění či poranění způsobené tepelným stresem,
• zásady první pomoci,- správné pracovní a kontrolní postupy,
• nouzové postupy,
• účinky farmakologických prostředků a legálních narkotik na lidský organizmus v prostředí zvýšené tepelné zátěže,
• dosažitelnosti lékařských programů,
• principy použití osobních ochranných prostředků a jejich vliv na úroveň tepelného stresu atd.
  

Mezi základními formami zvyšování osobní odolnosti vůči tepelnému stresu jsou životospráva, psychohygiena, komunikace na pracovišti, sledování předpovědi počasí nebo výběr a použití osobních ochranných pracovních prostředků a znalost vlastního zdravotního stavu.